Pan Ká
1. května 2011 v 17:17 | Nikdo
Neřekla bych, že už je to tak dlouho.. Už skoro 4 měsíce. A ještě pořád mě to neomrzelo, chňa. A pořád a pořád to něco ve mně roste a zvětšuje se. (Ne, teď vážně nemyslím dítě. Myslím cit.) A chybí mi to něco, co tomuhle musí chybět, bohužel..
Ale řekněme, že to statečně potlačuji a překonávám. Holt jsem šikovná.
A vůbec.. nebudu to tu rozmazával tím velikánským nožem, který mám připravený. Stačí, že to cítím a vím o tom.
A vůbec.. nebudu to tu rozmazával tím velikánským nožem, který mám připravený. Stačí, že to cítím a vím o tom.
:]
V noci okolo 23 hodiny.. psáno do sms.. psáno do 3 sms..
23. února 2011 v 21:26 | Nikdo
Nemůžu vyhnat myšlenku na něj z hlavy. Je tam každou sekundou a nechce se vytratit, ale že by mi to vadilo? To nikoliv.. :]
Vím, že jakmile začne člověk snít je to špatně, měl by se toho vzdát a zapomenout, ale když tohle mi dopřává to něco, co jsem potřebovala.
Poznala jsem v něm dokonalou osobu.. :] Nechápu, jakto že nemá žádnou holku, je úžasný.. prostě :] Miluju ho, chci ho tady a teď a dokázat mu to, ale kdo ví, co by řekl a by mě viděl.. ;I
Because Of You
8. ledna 2011 v 18:51 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Jak mě mohl dostat pan Ká takhle na záda.. ehm, lopatky?! Jak se mu to povedlo ve mě probudit to, co nemělo už nikdy vyjít na povrch? Tyto dávno bohem zapomenuté ve velkých sarkastických uvozovkách city.
A kdo ve mě sakra probudil touhu poslouchat..ehm, hnusné a pomalé písně?
Ale musíte uznat, že ten klip je dokonalý .. :] (Ehm, povídám si sama pro sebe, takže si i sama odpovím) Ano, uznávám.. je dokonalý, přímo ťuťu ^^
A ten hlas Reby (počeštíme si to, ne? ;D) je též dokonalý.
Agrrh! O zrovna tomhle jsem se tu rozpitvávat nechtěla ;[
Inside my mind..
6. ledna 2011 v 18:25 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Je to dlouho, co jsem si tu stěžovalo. Nejspíš jsem nemělo až tak velký důvod..
Tentokrát si nechci ani tak stěžovat jako spíš si tu vylít to, co dusím v sobě, protože si to pořád nechci připustit, protože jsem tohle nechtělo! Fuk, Fuk, Fuk,..
Ech, není to fuk, budu to tu řešit, ale "Vám"(, protože vím, že zrovna sem nepáchne lidská noha, což mi ani tak nevadí, spíš mi to vyhovuje) to může být jedno, protože stejně nebudete vědět o co jde!
Je zvláštní, jak si člověk dokáže vypěstovat jakési city k člověku, kterého nikdy neviděl. Kterého by sice chtěl vidět, sice doufá, že se mu to splní, ale ví, že jen doufat nestačí..
Do čeho jsem se to zase namočilo..? Klasicky, nechalo jsem se unést, na krásném lichotícím mráčku.. ech, říkejme mu třeba pan Ká (Je to mráček, ano? Nic jiného!, musím být originální, ne? Žádný pan X nebo Y já mám rovnou pana Ká!)..
Nevím, co jsem si myslelo... pan Ká mi to nabídlo takový tamten "vztah".. Nechtělo jsem přijmout, ale ani odmítnou.. Fuk, Fuuk, Fuuuk! Je to fuk!
Jsem na sebe samo naštvané! Jak jsem mohlo?! Já? JÁ? Já, které si tohle už dávno zakázalo, a pan Ká si přikráčí a a udělá tohle!
Agrrrh!
Ne, nenechám to tu rozepsané! Tohle neudělám..
Nebo ano? Vrátím se k tomu večer a nebo už nikdy.. ale tady to nikomu vadit nebude, muhehe!
Já toho pana Ká asi tamto slovo na M.., ano.. a třeba se mi to vůbec nelíbí, protože tyhle "city" už jsem nikdy takhle nechtěla zažít, ale což..
Vše je moc ťuťu..
Já to potřebovala dopsat, dostat to někam jinam, dostat to mimo sebe, a teď mi bude doufám lépe... :]
To, ten, či možná i ta Nikdo
Všechno způsobilo sednutí s ní do lavice..
14. května 2010 v 19:57 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Na začátku školního roku jsem udělala velkou chybu a ta se smnou táhne až do teď..
Sedla jsem si s ní a už to jelo..KALBA,KALBA,KALBA..pak to pokračovalo..ona nakalená a VÝKUS,VÝKUS,VÝKUS..s 5 klukama za jednu kalbu a já jako její dobrá kámoška(no dobrá, ale jen z jedný strany..zdá se mi, že pro ní sem jen pomyslnej hadr..) jí v tom chtěla bránit..ZMĚNILA se v "Děvku"..a pokračovalo to..já se napila a psychicky to nějak nezvládala a vyklopila to jednu,dvoum,třem a najednou..věděli to všichni..říkám si hmm úža..
Dřív jsem se nejvíc bavila s dvěma lidmy a teď? Vůbec se s nimi nebavím a bavím se jen s ivčou a partou..kterou jsme schodou náhod potkali taky na jedný kalbě..
A tohle všechno přemejšlení o ní a kamarádství s ní spustilo jen blbý prozvonění, který ona vzala a tím mě připravila o poslední kredit..
Tak nějak sem nenpsala všechno co sem chtěla, ale to si nechám na příště..
Cháá..
4. ledna 2010 v 21:52 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Mít málo kamarádu není zas tak k zahození. Zdá se mi, že mám víc těch takzvaných, ale což..
Dřív..
30. prosince 2009 v 8:53 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Změnila jsem se. Už nevěřím těm lidem(čti tomu člověku), kterýmu jsem věřila, ale zase věřím tomu, kterýho jsem předtím neměla moc ráda. Dřív, když jsem ještě věřila i eM byla to největší blbost, ale naštěstí už to zkončilo.

Ach ty sliby...
28. prosince 2009 v 16:42 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Co já si slibovala. Co jsem si myslela. Já byla tak naivní. Tak blbá. Já si myslela, že mě tam pustí. Pchá to určitě!
Se divím, že sem kvůli němu ještě nezačala s nějakým řezáním..
Jak on umí zkazit výbornou náladu..to mu de nejlíp..

Tuhle fotku miluju.
Bojí se, že se mi tam může něco stát..a tady jako ne? Odpověd: Ne, tady seš doma!
Mě za ruku nikdo nechytí..ale je to lepší díky někomu..ani netuším proč?!
Oči červené a slzy stékají černou řekou po obličeji dolů..
Lehkomyslnost by vyměnila za všechno zlato na světě, ale pozdě moc pozdě to chce udělat..moc moc pozdě..
14. prosince 2009 v 20:58 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Lituje té své blbosti a lehkomyslnosti. Pláče, ale pozdě. Teď už ten rok nevrátí zpátky..nevrátí více věcí.
Černá slza teče, ale velice pozdě si ona uvědomila, že to co jí její babička s dědou říkali byla až teď moc krutá pravda. Měla se učit..nelitovala by teď..Pozdě moc pozdě...
Zmrzlá tu sedí a píše tyhle slova, které jí napadají při pomyšlení na to, že si asi dost pokaňkala život..Dříve no dříve trpeve před rokem si myslela, že všechno se nějak dobře vyvrbí a vůbec nad tím nepřemýšlela..
Zlost si vylila na tátovi..vyčetla mu, že ji "nenutil" se učit..ale ví, že on za to nemůže..to jen její lehkomyslnost.. propadám se do rokle, která se nademnou pomalu zavírá..možná moc dramatizuju, ale něco je na tom přecejenom pravda..


Chtěla najít nějakou smutnou..vystihující její zklamání ze sama sebe, ale bohužel..nenašla..možná ani nehledala nebo nechtěla najít..
Hle a našla jí..už podruhé v článku, ale to ji netrápí..

Začátek..
Sedím na postali..nemůžu spát..trápí mě myšlenky..
....užírám se slovy...
Nevím..chtěla jsem ho zveřejnit už nevím kdy, ale asi jsem zapoměla..
14. prosince 2009 v 20:54 | Nikdo
|
Poznatky z mého života
Jsem podivně bláznivě svá a úplně nerealistická.
Všechno je tak sirealisticky rozmazané a já se v tom nevyznávám a nevím, jak chci pokračovat.

