Nálada zaklíněná pod tunovým kamenem...A hrozný pocit opuštěnosti..!

15. září 2009 v 19:07 | Nikdo |  Poznatky z mého života

Uzavřená mezi betonovými obdelníky...! Achjo... Nebaví mě sedět celej den doma...! Začínám z toho šílet...! Celý den doma a navíc sama...! Není se na koho podívat..! Nebaví mě to tu...! A když chci někam jít já..třeba koupit tričko,bundu či kalhoty...! Tak tátínek samozřejmě nemá moc času..! Šílím...! A kam letííí...?! Za Mirečkou...! Diť přece čas trávný s ní je lepší než s jeho dcerou...!

A už zase na mě leze ten hnusný déšt z mých očí....!Říkám si ne, ne a ještě jednou ne...nebudu brečet, ale co je to malý slovo k tomu že se mi chce pořád brečet a nepřestávat...probrečet se do jinýho světa...rozmlženýho s nejistými cíly...tam kde nedospěju a bude mě to unášet do jiných pararelních "krabic"...! Teď poskočil králík v kleci a zdálo se to jako spásný návrat tatínka, ale opak je pravdou...! No a teď v mých trápivých chvílích volá...! Nemá na mě čas...sem jako odpadek, který se mu už nehodí...! Tak a je to tu..brečím... slzy se mi vhrkli do očí a pomalu sklouzávají po obličeji dolů, kde je chytí můj kapesník...! Aááááá..! Vypla jsem mu hovor..nemohla jsem ho poslouchat...zas mě bude vyslýchat až příde domůů...!

Pápá...Váš Nikdo...!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama